10 nejhorších..

26. září 2018 v 20:22 |  Bla bla bla..
Jdu jaksi s křížkem po funuse, protože tohle téma týdne bylo minulej tejden. Jenže minulej tejden toho bylo na mě "moc". Proč moc v úvozovkách? Protože kolikrát dokážu snýst horší a těžší věci, ale pak přijde nějaká malichernost a já se složim, brečim hodinu v kuse a v noci se mi o tom zdá. Pokud se mi teda zrovna nezdá o tom, jak řežu hlavu hadovi kotoučem od brusky. Jinej příběh..

Na začátku týdne, kdy vyšlo 10 nejhorších jako TT, jsem si říkala, o čem bych tak mohla psát? Co nejhoršího mě desetkrát potkalo? Rozchod jsem měla jeden. Situací, kterých doopravdy lituju, je po skromnu (přesněji řečeno 2), zas tak moc špatných filmů jsem neviděla, tak o čem teda psát? A pak to přišlo, pár malicherností a já měla svých 10 nejhoších.

Začalo to úterkem, kdy si mě zavolal vedoucí. Chápeš, vedoucí dejme tomu třeba oddělění. "Chcou tě jinde, máš zájem?" Ok.. to jsem nečekala.. Jít jinam? Opustit svůj kancl se svojí nejpohodlnější kolečkovou židlí a se svýma nejúžasnějšíma kolegama? Hm.. Moje náplň práce mě zrovna neuspokojuje, ale odejít jinam? Byť jen o patro výš? To v žádnym případě, ne, neexistuje. Nový lidi. Já - introvert. Byla jsem rozhodnuta. Jenže pak jsem chvíli poslouchala. Jo, to by mě mohlo bavit, to je to, co potřebuju..

 

Na rozpacích

15. září 2018 v 8:43 |  Téma týdne
Zodpovědnost.. Už to slovo samo o sobě je tak trochu složitý. Když si zadám definici na wikipedii, vyjede mi, že je to široký morální, právní a etický pojem. Jsem zmatená, zodpovídám já za něčí chování? Zodpovídám já za svoje chování? Já sama beru zodpovnědnost jako vlastnost, kterou alespoň v mém okolí, moc lidí nemá. Je to něco, dle mého názoru (nemusí se ztotožnit s tvojim pojednáváním a definováním slova zodpovědnost), co je část v nás, která pojednává o dospělosti naší osoby. Je to taková akce a reakce. Zodpovídám za své chování, kdykoliv, kdekoliv, za jakýkoliv situace. Omluva typu byla jsem špatně naladěná, byl jsem opilej, naštvala si mě aj, v tuhle chvíli jsou pro mě výmluvy.. Pokud se chovám jako vůl, v následujících chvílích to musim přijmout. Nikdo mě k takovýmu chování nenutil, JÁ jsem si vybral, že se budu chovat jako vůl. "Ale ty si mě naštvala, proto jsem se choval jako vůl." Dětská výmluva, hodit hlavně vinu na někoho jinýho. Přesně tenhle člověk je pro mě NEzodpovědnej.

Jak je ten život rozmanitej..

7. září 2018 v 20:50 |  Bla bla bla..
Okej, tak jo.. Další z osamělých pátků, kdy sedim (ano, sedim, neležim v posteli jako obvykle) v kuchyni u stolu, vedle sebe zapečenou bagetu a k romantice už mi chybí jen sklenička vína a třeba bych byla úspěšnou a slavnou blogerkou.. Ale nejsem, co už, svět se nezboří a myslim, že je, stoproccentně, víc lepších blogerek, který vedou svůj blog pravidelně, mají pěkný design, hezky píšou a věnují mu čas. Já jsem pořád stejně líná a při představě, že by můj blog četl někdo ze známých, nedej bože lidi z práce, vstávají mi vlasy hrůzou..

Za ten skoro půl rok se stali věci neslýchané. Ve svém životě jsem se rozloučila s T., kterého nahradil P. a musim říct, nelituji jedinýho dne, kterej se v mym posledním půlroku stal.. Některá rozhodnutí bolela víc, než jiná, ale cítim, že jsem opravdu štastná, děkuji. Mám vedle sebe někoho, kdo byl mým nejlepším kámošem, ano, tímto oficiálně potvrzuji, že LZE vystoupit z friend zony, i když američtí vědci zjistili, že.., kdo mě podporuje v každé mé kravině, a světe div se, dokonce se mnou jede na dovolenou! Výběr byl těžký a složitý, ne jednou ani ne dvakrát ale asi tak stomilionkrát jsem řekla, že už na to kašlu a na žádnou dovolenou nejedu, protože moje aktivní tempo ve výběru dovolené nemůže stíhat absolutně nikdo, tudíž se zpětně omlouvám P. za to, že jsem se rozčilovala a osočovala ho, že se mnou vlastně nikam jet nechce a ať to teda přizná a nedělá ze mě krávu. Omluvuju se, sorry, przepraszam.

Nakonec se v srpnu v klidu a v pohodě koupili letenky, zarezervovali auto, posléze opět nastoupila moje cestovní nemoc, koupila jsem deník My way od Marco Polo , kam hodlám zapisovat každej jeden den, kterej strávim na dovolený se svým mužem (och, bože, po takový době mám pořádnýho muže!), a taky kapesní tiskárnu, abych mohla svůj škrabopis a nevzhledný malůvky vylepšit i fotkama. To, že jsem z ní krapet zklamaná si asi už nechám pro sebe. No a aby těch deníků nebylo málo, koupila jsem si i Deník cestovatelky. Je to takovej spíš souhrn té cesty. Na začátku jsou světadíly rozdělené na státy, který si můžete po nebo už před návštěvou vybarvit. Pak takový stručný seznam, na co nezapomenout při balení, což se hodí naprosto vždycky. Následuje zbytek deníku a to shrnutí vaší cesty. Kdy, kam, s kym. Kde jste byli ubytovaní, jak jste tam jeli, počasí, měna a kurz, co si chcete navždy zapamatovat (všechno, proto jsem si koupila ty kraviny předtim), co vás okouzlilo a co vás naštvalo. TOP tři věci, jako nejkrásnější památka, nejlepší jídlo a nejhezčí zážitek. Volná stránka na malé památky na toto místo/zemi. Jak říkám, jsem úchyl na tyhle věci. A hroznej romantik..

ok.. jelikož jsem tu měla napsanej pěknej konec tohohle článku, a blog mě jaksi odhlásil a neuložilo se mi to, já si nepamatuju, co jsem psala, tak jen díky za to, žes to dočetla až sem. :)
 


Tak kam letos, drahoušku?

3. března 2018 v 13:52 |  Bla bla bla..
Ani nevim, jak se tenhle nápad stal, ale stal se.. Pokud jsem opravdu něco, tak zapálená do blbostí, který mi vydží oooopravdu dlouho. Na příklad? "Hej, nepojedeme letos na dovolenou někam? Láká mě docela Asie." V toto chvíli nastupuju já se svým počítačem a jedu.. "Pojedeme s cestovkou, nebo na vlastní pěst? Jak dlouho tam budeme? V Japonsku mají pěkný tohle, ale v Thajsku zas tamto, jenže já jsem vždycky chtěla na Bali. No ale Čína má Velkou zeď. Mohl by ses se mnou prosím bavit?" ptám se T., když jen kouká a nereaguje na žádnou z mých otázek ani na přísun informací. "Ty si vážně nemocná.", dozvim se jen.. Okej, přiznávám.. Tohle občas přestřelim. JENŽE! kdo by se netěšil na dovolenou?

Kam dál